sitemap   

 
 
 
 
     

<Výstavy / Exhibitions


Silvina Arismendi, Josef Bolf, Patricie Fexová, Jiří Franta, Tomáš Hlavina, Kontextual, Vladimír Kopecký, Radek Kratina, Jan Nálevka, Petr Písařík, Rafani, Milan Salák, Jiří Skála, Václav Stratil, Zdeněk Sýkora, Jan Šerých, Jiří Valoch, Ivan Vosecký     print
 
wednesday 17 may – saturday 03 june 2006
 
VERNISÁŽ 17. KVĚTNA V 18:00
galerie C2C, Za Strahovem 19, Praha 6
Otevřeno: čt-so, 16:00-19:00

Kurátoři: Marek Meduna, Luděk Rathouský

TEXT K VÝSTAVĚ

Prý vynalez nezvyklý druh vtipů,
jež působí až po dlouhém čase.
Každý zívá nudou, slyší-li je.
Později však, jak když troud se vznítí,
rozjaří se člověk v loži
zlovolným smíchem kurátora.

„Kritika jazyka“ je nakonec také jen společenskou hrou. Neexistuje slovo, které by mělo nějaký smysl i mimo jazyk. Kdy by se chtěl mimo jazyk posadit, nenašel by židli.

Nenechte se mýlit mou ironií. Má ironie je naivní stejně jako můj patos. Pokusil jsem se vyjádřit neuvěřitelné pomocí ironie, beze stopy frivolity - ba naopak, psal jsem to s nejvážnější tváří, bez úsměvu - smál se přitom ve mně jen můj veselý nepohnutý duch.

Umělec je stvořitel něčeho. Zjevit umění a ztajit umělce, to je cílem uměleckého díla. Kritik je ten, kdo dovede tlumočit jinou formou a novými prostředky svůj dojem z něčeho. Nejvyšší, stejně jako nejnižší forma kritiky je jakýmsi druhem autobiografie. Ti, kdož objevují v něčem jiný smysl, jsou zkažení. To je nedostatek. Ti, kdož objevují v něčem jeho smysl, jsou lidé s kulturou. Pro ty je naděje. A vyvolení jsou ti, pro něž něco znamená jenom něco. Není nic takového jako morální nebo nemorální dílo. Díla jsou bud dobře provedena, nebo špatně provedena. Toť vše. Odpor současnosti k realismu, toť vztek Kalibána, jenž vidí v zrcadle svou vlastní tvář. Odpor současnosti ke konceptu, toť vztek Kalibána, když nevidí v zrcadle svou vlastní tvář. Morální život člověka tvoří součást umělcova námětu, ale umění je morální tím, že dovede dokonale upotřebit nedokonalou látku. Žádný umělec netouží nic dokazovat. Vždyť dokázat se dá i to, co je pravda. Žádný umělec nemá mravoučné záliby. Mravoučná záliba umělce je neodpustitelný formalismus. V žádném umělci není nikdy nic morbidního. Umělec smí vyslovit všechno. Myšlenka a jazyk jsou pro umělce nástroje umění. Neřest a ctnost jsou pro umělce suroviny k umění. Všechno umění je zároveň povrch a symbol. Ti, kdož jdou pod ten povrch, činí tak na vlastní nebezpečí. Ti, kdož luští ten symbol, činí tak na vlastni nebezpečí. Diváka, nikoli život, umění doopravdy zrcadlí. Různost názoru na umělecké dílo ukazuje, že to dílo je nové, nejednoduché a živoucí. Když se kritici neshodují, je umělec v souladu sám se sebou. Lze odpustit člověku, když dělá něco užitečného, pokud se tomu neobdivuje. Když dělá člověk něco neužitečného, lze ho omluvit jen tehdy, když se tomu nesmírně obdivuje. Veškeré umění je zcela neužitečné.

Obrazy, které jsou pověšeny
na stěně zcela obráceně,
do říše Iluzí povýšeny,
často tím nesmírně stoupnou v ceně.
Kurátor, jenž tohle už dávno ví,
s vkusem si plní tak svoje stěny
a jako umělec okouzlený
žasne nad svými objevy.

Co to je formalismus?
Vezměme výrok: formálně má pravdu. Tím se chce říci, že vlastně nemá pravdu, ale podle formy, jen podle formy, pravdu má. Nebo: formálně je úkol vyřešen – chce se tím vyjádřit, že vlastně vyřešen není. Nebo: udělal jsem to, abych zachoval formu. Tím se říká, že to, co jsem udělal, mnoho neznamená, dělám si, co chci, ale zachovávám formu, tak mohu nejspíše dělat, co chci.


 

 

(c) c2c             c2c gallery --- info♥c2c.cz            visuals marek meduna --- code dusan.idealnypartner.sk --- hosting media7.sk